Březen 2012

Whatever, nevermind.

24. března 2012 v 20:42 | broo.
čáu, no. Jsem si jistá, téměř stoprocentně, že nikoho moc nemrzelo, že jsem nenapsala, vlastně ani mě samotnou ne. A věřte, že se za tu dobu stalo tolik věcí, jako za posledních deset měsíců. Takže za prvé. V mé mysli, srdci a mozku se konečně něco zlomilo a já našla to pravé ořechové, to co mě dostane z každé špatné nálady. Nirvanu jsem sice znala už od narození vlivem rodičů, kteří díkybohu nemají až tak špatný hudební vkus. Ale asi tak před třemi měsíci, když jsem ještě nezačala číst Těžší než nebe na mě dolehla vlna smutku, když jsem se o Kurtovi dozvěděla tolik nových informací. Bezesporu naprosto nejkrásnější chlap na světě s tak nádherným vyřvaným hlasem jak jen to jde a zrovna on, zrovna on spáchal sebevraždu. Cítila jsem takovou úctu, k němu, k celé rockové scéně, že jsem běžela do pokoje a napsala jsem mu rozsáhlý třístránkový dopis, který jsem hrdě zastrčila do deníku. A je mi naprosto jedno, že je mrtvý. On žije pořád, zapsaný do srdcí miliónů lidí (u některých jako feťák, marný případ, pro někoho, jako pro mě obrovská inspirace, jak hudební, tak z malířského hlediska) a také jako obrovská hvězda rockové hudby obecně. Usínám a do uší mi řve ,,My girl, my girl, don't lie to me, tell me, where did you sleep last night?" ♥ Samozřejmě nezapomínám na TDG, TPR, Metallicu, Nickelback. . , ale tohle je něco, něco jiného.
A tak jsem začala číst Těžší než nebe, životopis Kurta Cobaina, frontmena Nirvany (↑). Je to naprosto úžasná kniha, obsahuje zápisky z jeho deníku a řeknu vám, že tak krásně nesouvislé texty, tak nesmysluplné a přitom, jestli byly ze srdce, tak musel mít naprosto úžasnou fantazii. Také úchvatně kreslil a nemůžu se smířit s tím, že ještě nemám triko Nirvany. Taky mám vcelku ráda Hole, hlavně kvůli Courtney. :)) No a taky jsem si fááááákt oblíbila The Offspring a jejich You're gonna go far, kid jsem se se vší parádou naučila poctivě na klavír, od začátku do konce.Aaaa, whatever, nevermind.
Ve škole se horším, jo, postrádám venky s kamarády, protože mám zaracha, hlavně kvůli matice, ale konečně mám kamarády ve třídě. Ehm, stejně se to všechno změní, až Fiký přijde do třídy a všem spadne držka z výstřihu. Když ty dva měsíce F. nebyla ve škole, oblíbili si mí spolužáci (mužský rod) chodit se mnou na varhany. Já seděla ze klavírem, který byl za varhanama a hrála piráty z karibiku, zatím co zbylí tři borci si sedli za vypnuté elektrické varhany a předváděli, jací jsou firtuósové. Takové prdele jsem si fakt dlouho neužila. :DD :)) ááá slibuju, slibuju, že si prospěch zlepším. na varhany je to v pohodě, předehrávky jsem statečně odehrála s pár chybama, cvičila jsem a fakt se mi ten Bach povedl. Tak čau. ;)